Listopad 2010

Rytířská kultura

29. listopadu 2010 v 19:22 7.třída




Rytíř
(z němčiny Ritte r = jezdec) je označení středověkého bojovníka - obrněného jezdce, středověkého válečníka šlechtického původu, který bojoval převážně na koni. Ve vrcholném středověku byl každý rytíř automaticky šlechticem, ale ne každý šlechtic rytířem, protože k pasování na rytíře byla potřeba, aspoň v prvních obdobích, prokázat statečnost a věrnost.

r

Oblékal se do těžké kovové zbroje, jež se skládala z brnění, přilby a štítu. Jeho hlavními zbraněmi byl meč a dlouhé kopí, mimo to se často používaly zbraně jako sekera, kladivo či palcát.

z

Těžkooděná jízda představovala elitu a ve většině bitev i rozhodující sílu středověkého vojska.
Rytířův nejcennější majetek byl kůň. Nesl ho jak do bitev a válek, ale i při turnajích a kláních. Jeho válečný oř byl těžce obrněn jako rytíř a často musel nést váhu více než 100 kg.

r

Rytíř měl 3 typy koní;
válečný (na kterém bojoval a účastnil se klání)
jezdecký (na kterém se pohyboval ve volném čase)
soumar (na kterém nosil svůj osobní majetek).
Bohatí rytíři a feudálové pak ještě vlastnili výstavní koně, určené především pro přehlídky a slavnosti, do bojů však na nich nejezdili.
Rytířem se mohl stát výlučně mladý muž. Zpočátku se od něj nevyžadoval urozený původ, později se však stal základní podmínkou.
Šlechtičtí synkové byli pro rytířství vychováváni již od dětství. Jako pážata a panoši sloužili významným šlechticům, a seznamovali se tak se zásadami života rytíře. Cvičili se také v zacházení se zbraní a v boji. Teprve když prokázali odvahu a statečnost ve válce, mohli být pasováni na rytíře. Zpravidla se tak stalo po první bitvě, které se budoucí rytíři mohli zúčastnit již ve věku kolem patnácti let. Později věk pasovaných jinochů stoupal.
Rytíře pasoval panovník nebo jeho zástupce. V raném středověku ale mohl rytíře pasovat kterýkoliv jiný rytíř.
Své bojové dovednosti cvičili rytíři v rytířských turnajích (vítěz si ponechával zbroj).




Sedm rytířských dovedností:
1) Boj mečem, dýkou, kopím a sekyrou
2) Lukostřelba
3) Tanec
4) Jízda na koni
5) Hra v šachy
6) Plavání
7) Skládání veršů a písní

Obřad pasování

Mladý bojovník před tím, kdo ho pasoval, poklekl a přednesl předepsanou přísahu. Poté ho pasující lehce udeřil plochou stranou meče na obě ramena a předal přilbu, štít, ostruhy a připnul mu pás s mečem jako odznak rytířství (odtud pochází výraz pasování). Rytířská privilegia jsou např. vlastnictví dědičných pozemků, účastnili se volby panovníka, byli oslovování statečný rytíři atd.

pas

Mravní zásady rytíře:

  • statečnost, tedy schopnost dokázat fyzickou sílu a odvahu v boji.
  • věrnost pánovi, dodržování lenních slibů, spolupráce v boji.loajalita
  • štědrost, rytíř opovrhuje bohatstvím, odmítá je hromadit a záměrně plýtvá penězi
  • zdvořilost, tedy způsoby dvorsky vychovaného rytíře, ohleduplného k ženám
Web věnovaný životu ve středověkém českém státě v době knížecí s námětem pro výrobu dobového oblečení zde.







Francouzská buržoazní revoluce

25. listopadu 2010 v 16:59 8.třída

Velká francouzká revoluce

= buržoazní revoluce

Příčiny:

* hrozící státní bankrot díky neúsporné politice Bourbonů (luxus u dvora, nákladné a
neúspěšné války)


L
Ludvík XVI.

ma
Marie Antoinetta

květen 1789 po 175 letech svolal Ludvík XVI. ( absolutustická monarchie) do Versailles parlament = generální stavy


gs


gs
zástupci 3 stavů - duchovenstvo, šlechta, ostatní obyvatelstvo



důvod: schválení zvýšení daní jako způsobu řešení finanční krize

x návrh 3.stavu:
reformy a zdanění šlechty
x král i šlechta proti, hrozba vojenského zásahu
x zástupci 3.stavu se prohlásili Národním
shromážděním


ns
Míčovna ve Versailles - 9. července se poslanci třetího stavu prohlásili Ústavodárným shromážděním a začali pracovat na ústavě



14.7.1789 Pařížané podpořili snahy NS povstáním, které započalo dobytím Bastily =

začátek FBR:



b
dobytí Bastily (vězení - 7 vězňů, zásoby zbraní a střelného prachu)


.před1.fáze2.fáze3.fáze
státní zřízeníabsolutistická monarchiekonstituční monarchierepublikajakobínská diktatura
parlament
generální stavy
(zástupci 3 stavů)
Národní shromáždění
(zástupci 3.stavu)
Národní konvent
Národní konvent
- Výbor pro obecné blaho
osobnostLudvík XVI.markýz LaFayetteM.RobesierreM.Robesierre
události
1789
* dobytí Bastily
1791
* Deklarace práv
(rovnost občanů)
- ústava
1792
* republika
* boj proti intervenci
* poprava krále
1794
* poprava předních
jakobínů



dDeklarace práv člověka a občana (základ ústavy)

Článek první: "Lidé se rodí a zůstávají svobodní a rovní si ve svých právech; sociální rozdíly mohou být založeny toliko na obecném prospěchu."
Článek třetí: "Svoboda spočívá v možnosti dělat vše, co neškodí druhému."


mlf
markýz La Fayette
- blízký přítel G.Washingtona, účastník války za nezávislost v USA, po zatčení vězněn protirevoluční koalicí v Olomouci


mr
Maximilian Robespierre
- vystudovaný právník z Arrasu, přezdívka Neúplatný, hlavní postava FBR


La marseillaise - franc.státní hymna
původně pochod francouzských dobrovolníků z přístavu Marseille, kteří šli bojovat proti zahraniční intervenci


l
poprava Ludvíka XVI. 1793


z filmu o Marii Antoinettě - poslední chvíle před popravou


poprava Marie - gilotina




vrb
hlavní heslo revoluce - VOLNOST- ROVNOST - BRATRSTVÍ



r
přetrvávající nespokojenost Francouzů kvůli nedostatkům v zásobování potravinami stále podněcovala boje v ulicích

j
poprava předních jakobínů 1794 = konec FBR

vf
Francouzská vlajka
- bílá barva navazuje na tradiční bílou královskou vlajku, červená a modrá jsou barvy Paříže

Francie v 18.století

22. listopadu 2010 v 13:24 8.třída
Francouzskou korunu získal protestantský rod Bourbonů po vymření mužských členů starší kapetovské větve Valois v roce 1589.
Prvních pět let však probíhala občanská válka s katolickou opozicí. V roce 1593 učinil Jindřich Navarrský kompromis a přestoupil na katolickou víru. O rok později se stal prvním králem Francie z rodu Bourbonů.



znak vládnoucího rodu Bourbonů
rodokmen rodu
Ludvík XIII.
kardinál Richelieu
Ludvík XIV.

Králem se stal už ve 4 letech, když zemřel jeho otec Ludvík XIII. Vládl dlouhých 72 let (zemřel roku 1715), což je nejdéle nejen ve Francii, ale i v Evropě. Jen pro srovnání, náš František Josef I. vládl "pouhých" 68 let.

Protože si Ludvík jako svůj emblém zvolil slunce, začalo se mu říkat Král Slunce. Miloval zlato, umění a ženy.

podpis Ludvíka XIV.
jezdecká socha Ludvíka XIV. ve Versailles


video o Ludvíku XIV.(omluvte chyby- faktografické i gramatické)

Versailles



z filmu Vatel (2000)

François Vatel, původním jménem Fritz Karl Watel (1631- 24. dubna 1671) je profesně zařazován jako pâtissier-traiteur (ten, kdo pořádá hostiny a ovládá i cukrářské řemeslo). Působil na zámku Chantilly u prince de Condé.
21. dubna 1671 Condé oficiálně pozval krále a večer 23. dubna začala velká třídenní slavnost (od čtvrtečního do nedělního večera) čítající tři bankety pro krále a 3 tisíce osob, včetně 600 dvořanů a jejich sloužících.
V pátek 24. dubna nastaly skutečné potíže. Vatelova fantasie byla limitována náboženským zákazem podávat v tento den maso, plánoval tedy velkou hostinu z mořských specialit. Objednávku učinil v mnoha různých přístavech, ale když ve 4 hodiny ráno přijela první dodávka ryb, došlo k osudnému nedorozumění. Muž, který přivezl jen tuto drobnou zásilku plodů moře neporozumněl Vatelově otázce kolik zásilek je ještě na cestě. Předpokládajíc, že se jedná jen o přístav z nějž přijel, odpověděl, že na cestě není už žádná. Na to se Vatel vzálil do svého pokoje, kde jej našli v louži vlastní krve.Patrně si vlastním mečem opřeným o dveře probodnul srdce.
Ludvík XV.

nejslavnější milenka Ludvíka XVI. - madame de Pompadour

14. září 1745 byla Jeane-Antoinetta, nově markýza de Pompadour, konečně oficiálně představena u královského dvora. Královna ji přijala kupodivu velmi vlídně, ale během ceremoniálu došlo k drobnému problému, když za odcházející markýzou de Pompadour vyplázl králův syn jazyk, aby dal najevo svůj odpor k otcově milence. Za tento prohřešek se jí pak musel samozřejmě omluvit, což bylo pro hrdého dauphina dost potupné.
Markýza de Pompadour žila od této chvíle ve velkém bytě ve druhém patře paláce ve Versailles. Nadále se věnovala svým oblíbeným činnostem, zpěvu, tanci, herectví a četbě, navštěvovala divadla a salóny.
Markýza de Pompadour získala za svůj život značné jmění. Kromě panství a zámku Pompadour jí král věnoval i zámeček Crécy v Normandii, na jehož zvelebení vynaložila své vlastní peníze a později jej nechala k užívání svému otci. Aktivně se věnovala také výtvarnému umění. Malovala, vyráběla šperky, věnovala se kovorytectví, vyřezávání do dřeva a tiskařství.

Markýza de Pompadour také finančně podporovala vydávání slavné Encyklopedie, třebaže se tím vystavovala hrozbě královy nemilosti, který měl k tomuto projektu velkou nedůvěru. Nejen finanční pomoc nabídla často i svým přátelům z řad umělců - mezi její oblíbence patřil třeba Voltaire nebo Jean Jacques Rousseau.
Markýza rovněž přesvědčila krále, aby investoval do nepříliš úspěšné porcelánky ve Vincennes, která se později přestěhovala do Sèvres, a postupem času se z ní stala světoznámá výrobna značkového, vysoce kvalitního porcelánu. Památkou na markýzu dodnes zůstává název sytě světle růžové barvy na barvení porcelánu známé jako rose Pompadour.


Po celých devatenáct let, kdy žila markýza de Pompadour ve Versailles, se musela potýkat s řadou intrik. Mnozí dvořané jí nikdy neodpustili její nízký společenský původ a také vliv, který měla na krále. Pohrdání pociťovala i ze strany královy rodiny. Přesto dokázala tuto nepřízeň osudu zvládat a po celou dobu svého života ve Versailles byla nejbližší přítelkyní Ludvíka XV. Jejich milenecký poměr skončil zřejmě někdy kolem roku 1750, jelikož tehdy ji král veřejně označil za "chladnou". V tom období také trpěla častými gynekologickými zdravotními problémy, což mileneckému vztahu také neprospělo. Král začal vyhledávat milostná dobrodružství s jinými dámami u dvora, ale markýza se tím příliš neznepokojovala. I přesto, že už s králem neudržovala fyzicky milostný poměr, zůstávala i nadále jeho nejbližší důvěrnicí. V roce 1754 se dožila hned několika tragických událostí. 15. 6. zemřela její milovaná dcera Alexandrina a o deset dní později otec Francois Poisson. Po dceřině a otcově smrti se její zdravotní stav zhoršil, trpěla bušením srdce, závratěmi a také psychicky na tom nebyla nejlépe. Začala se více věnovat náboženskému životu, postila se a na svém sídle v Crécy založila nemocnici s lékárnou.

Zasahovala do diplomatických jednání během sedmileté války, měla vliv na to, že francouzské armádě velel její přítel princ de Soubise, iniciovala tajná setkání francouzských a rakouských diplomatů. Vina za veškeré válečné neúspěchy a finanční krize pramenící z vedení války byla lidem dávána právě jí, což ji velmi trápilo. Až takový vliv na tehdejší politické události opravdu neměla a nenávist běžných Francouzů vůči ní byla přehnaná.

29. února 1764 ji na zámku Choisy postihla těžká migréna. Dostala vysokou horečku a zápal plic. V březnu se její stav zlepšil. 7. dubna se vrátila do Versailles a v chladném a vlhkém počasí dostala další záchvaty kašle. 13. dubna ji naposledy navštívil Ludvík XV. Zemřela o dva dny později 15. dubna 1764 ve věku 42 let. Protože ve Versailles bylo dovoleno zemřít jen osobám z královského rodu, bylo tělo mrtvé markýzy převezeno do jejího domu v Paříži. Krále její smrt těžce zasáhla a několik dní se ani nepokusil vykonávat své úřední povinnosti. 17. dubna proběhl v kostele Matky Boží ve Versailles pohřební obřad, který byl na králův příkaz proveden s poctami, které náleží vévodkyni. Po obřadu, za tmy, se pohřební průvod znovu seřadil a doprovodil markýzu na poslední cestě do pařížského kláštera kapucínek na náměstí Vendôme, kde byla pohřbena do hrobky, ve které už ležely její dcera a matka. Tato hrobka byla později za Velké francouzské revoluce poničena a v moderní době zcela zničena. Ostatky markýzy de Pompadour dnes leží někde pod rue de la Paix.


krátké video z filmu o markýze de Pompadour

manufaktura na výrobu gobelínů

Roku 1662 založil francouzký král Ludvík XIV. na místě dílen středověkých barvířů látek manufakturu rodiny Gobelinkových ("goblénové"), která svým jménem dala název výrobkům. Název se rozšířil dál po Evropě.


Politika Bourbonů

* podpora podnikání

- zakládání manufaktur - státní (výroba luxusního zboží - gobelíny, parfémy, punčochy,...)
- rozvoj obchodu díky merkantilismu (důraz na vývoz - ministr financí Colbert)
- zakládání kolonií (Kanada, Luisiana, Indočína, Antily,...)

* absolutismus

- Ludvík XIII. a XIV. = Král Slunce

* katolické náboženství ( vláda kardinálů - Richelieu, Mazarin)

* zavedení byrokracie - omezení moci šlechty



kolonie Francie (světlá modrá období 18.století, tmavá pozdější doba)

DO 2010

18. listopadu 2010 v 9:11 Dějepisná olympiáda
Tematické zaměření ročníku: Ve zdraví i v nemoci /Od šamana po penicilin/

Prehistorie výskytu nemocí a jejich léčení

Řecko, Řím a lékařství

Středověká medicína

Dějiny lékařství - doba pobělohorská do roku 1740

Dějiny lékařství - od osvícenských reforem do roku 1918

Dějiny lékařství - od první republiky do poválečného období

Objevy a objevitelé - pokroky v medicíně


Starověké lékařství
Starověké lékařství orientálních civilizací vycházelo původně z pravěkého léčitelství. Časté bylo tzv. kněžské lékařství, které navazovalo na pravěký šamanismus. Kněží, kteří byli nositeli většiny znalostí, spojovali racionální a religiózní přístup k léčení. Nemoci byly v orientálních civilizacích (mimo Číny) považovány za trest od bohů za provinění a od toho se částečně odvíjelo jejich léčení. V době starověku se výrazně prohloubily znalosti anatomie a fyziologie člověka, což pomohlo ve vývoji medicíny. Lékařství jednotlivých civilizací se výrazně lišilo úrovní, přístupem a také chápáním nemoci.
Čína
Čínské lékařství se výrazně lišilo od ostatních hlavně výrazně racionálním charakterem a chápáním příčin nemoci. Za příčinu nemoci zde bylo považováno porušení hygienických pravidel. To vycházelo z představy, že nemoc do těla vniká ústy.
Již ve 3. tisíciletí př. n. l. vznikaly v Číně první spisy o lékařství. V nich je popsána široká řada léčiv (př. kořen žen-šenu doporučován na chudokrevnost a tuberkulózu) a léčebných postupů (př. akupunktura, akupresura).
Na dvoře císaře působili dvorští lékaři, kteří vyučovali lékařství. Studium lékařství obsahovalo mnoho obtížných zkoušek a trvalo maximálně 9 let. Již v této době byly zřizovány útulky pro nemocné.
Indie
Z Indie pochází řada lékařských spisů hlavně z oblasti anatomie, patologie, farmakologie a chirurgie. Původně zde bylo špatně rozvinuté veřejné zdravotnictví, což se změnilo po vzniku budhismu (asi 6. stol př. n. l.) a došlo k zakládání nemocnic a také budhistických klášterů, které se staraly o nemocné. Nejucelenějším a nejstarším systémem vědění o životě a těle je ajurvéda (zdraví je dáno rovnováhou 3 energetických sil).
Mezopotámie
Zdravotnictví v Mezopotámii mělo řadu specifik. Přístup k léčení zde byl výrazně náboženský (nemoc chápána jako trest bohů nebo jako napadení démonem). Byly zde nalezeny spisy s lékařskou tematikou (některé až 3 tisíciletí př. n. l.).
Egypt
O vysoké vyspělosti staroegyptského lékařství svědčí řada spisů. Nejdůležitější z nich jsou papyrus Edewina Smithe, papyrus Ebersův a gynekologický papyrus z Káhunu. V těchto spisech je zaznamenáno mnoho poznatků hlavně z chirurgie, gynekologie a očního lékařství a je zde uvedeno velké množství tehdy používaných léčiv. Od 2. pol. 2. tisíciletí př. n. l. docázelo k potlačování racionálního přístupu k léčení a byly zaváděny magické a náboženské prvky. Volnost lékařů byla omezena svatým kodexem, který musel každý lékař dodržovat, což bylo úkor kvality léčby. V důsledku toho docházelo k velmi úzké specializaci lékařů. Papyrus Edewina Smithe je neúplný opis učebnice chirurgie a je dokladem vyspělosti egyptské chirurgie a ranhojičství. Popisuje 48 druhů poranění v četně popisu rány, léčebného postupu a případně prognózu. Pozoruhodný je například popis měření tepu. Učebnice je datována do období Staré říše (3. tisíciletí před n. l.). Tento opis pochází asi ze 17. stol. př. n. l.
papyrus Ebersův pochází
z období kolem roku 1600 př. n. l. a jedná se o asi 180 stánek dlouhý opis starší příručky pro praktického lékaře. Za příčinu všech chorob je zde považován cévní systém. V papyru jsou popsány různé vnitřní choroby, ale nejdůležitější svědectví dává o úrovni tehdejší farmakologie - popsáno 878 léků. U jednotlivých léků je uváděn podrobný návod na přípravu, poměr složek a dávkování. Papyrus také popisuje asi 90 očních chorob včetně doporučených léků.

Řecko
Řecké lékařství vycházelo z orientálních lékařských škol, ale jejich poznatky samo rozvinulo a obohatilo. V nejstarším období byla medicína silně pod vlivem náboženství a od toho se odvíjely léčebné metody. S postupem času však začaly převládat racionální postupy. Řecké lékařství se odlišovalo od ostatních škol této doby silným vlivem filozofie. Významný posun v této oblasti provedl Hippokratés ("otec medicíny"), který oddělil medicínu od filozofie. Sám byl zastáncem materialistických názorů a nemoc chápal jako přirozený proces a jako porušení rovnováhy mezi čtyřmi základními tělesnými šťávami (žluč, černou žluč, krev a sliz). Hippokratici své léčení zakládali na pozorování zdravého a nemocného člověka a na pozorování průběhu nemocí. Hippokratés se také zasloužil o formulování lékařské etiky - tzv. Hippokratova přísaha. K vrcholu řecké medicíny došlo v helénském období, kdy Řekové přejímali znalosti oblastí podmaněných Alexandrem Makedonským. V tomto období se centrum poznatků z Řecka přestěhovalo do Alexandrie.
Aeskulapova hůl
je znak lékařů a farmaceutů. Symbol má svůj počátek již ve starověkém Řecku a byl součástí starořecké mytologie. Pojmenování pochází od Asklépia, počeštěně Aeskulapa, starověkého řeckého boha lékařství, syna boha Apollóna, jenž léčil všechny nemoci a dovedl oživovat mrtvé. Aeskulapova hůl obtočená hadem je znamením životní síly a zdraví. Tento znak lze spatřit na všech lékařských objektech. Podle jiných teorií však není kolem hole obtočen had, ale vlasovec medinský, červ cizopasící v lidské kůži a při léčbě je namotáván na kousek dřeva.

ah

Řím
Medicína v Římě původně používala znalostí Etrusků, kteří uměli používat některé rostliny a minerální prameny. Později (2. stol. př. n. l.) začali Římané přejímat poznatky Řeků a v Římě působili řečtí lékaři. Nejvýznamnější z nich byl Galénos,
který spojoval učení hippokratiků s idealistickou filozofií, díky čemuž byl uznáván i ve středověku. V Římě bylo veřejné zdravotnictví na vysoké úrovni. Byly zde budovány nemocnice (nejprve pouze pro otroky, později pro ostatní) a zařízení pro nemocné a chudé. Stát se také staral o výuku nových lékařů tím, že platil lékaře, kteří pak zdarma přednášeli chudým studentům.

ah
Hvězda života - mezinárodní znak záchranné zdravotní služby

Středověké lékařství
Středověké lékařství v Evropě čerpá hlavně z poznatků z antiky a dá se říct, že středověk byl v Evropě dobou stagnace medicíny. Výjimku tvoří Byzantská a arabská říše. Zde docházelo k třídění poznatků z antiky, ale také k vlastnímu zkoumání. Někteří významní arabští lékaři proto byli uznáváni i v Evropě.

Arabská říše
Veřejné zdravotnictví v arabské říši bylo na velmi dobré úrovni, protože se opíralo o hygienické příkazy Koránu - např. lázně. A také rovnost věřících před Alláhem zpřístupňovala lékařskou péči všem. Důležité pro arabskou medicínu byly poznatky antických lékařů. Arabští učenci (jako např. bagdádský překladatel a lékař Hunajn ibn Isháq) překládali spisy Hippokrata, Aristotela, Galéna aj. Tyto poznatky se pak z arabštiny překládali do latiny, čímž se navracely do Evropy. Arabové se také seznámili s poznatky civilizací na podmaněných územích a používali je. Arabové například převzali styl byzantských nemocnic. Tyto nemocnice se výrazně odlišovaly od nemocnic v Evropě hlavně přítomností lékařů.

Nejvýznamnější lékaři této doby byli Rhazes (10. stol) a Avicenna (11. stol.), kteří byli uznáváni i katolickou církví.
Avicenna neboli Ibn Síná, celým jménem Abú Alí al-Husajn ibn Abdulláh ibn Síná . Autor Canon Medicina označované jako bible medicíny. Tato publikace vyvolala zásadní změnu v dosavadním pojetí lékařství. Znamenala jeden z prvních pokusů k opuštění Galénova učení. Popsal tuberkulózu jako nakažlivé onemocnění a souvislost jejího šíření vodou a půdou.

Katolická Evropa
Největší vliv v této době měla na medicínu církev. Od toho se odvíjelo i chápání nemoci. Nemoc byla považována za "dar od Boha", aby si nemocný mohl odpykávat svá provinění. (Tento názor byl postupně změněn ve 14 stol. V době morových epidemií byla nemoc chápána jako trest od Boha.) Takže činnost lékaře byla až druhořadá.
V době raného středověku byli nositeli veškerých znalostí katoličtí kněží a mniši, kteří jako jediní uměli číst a psát. Mniši studovali, přepisovali a překládali knihy antických a arabských autorů. Mniši se často medicínou zabývali pouze teoreticky a také vyloučili z medicíny chirurgii. Vrcholný středověk je obdobím dalších výrazných zásahů církve do lékařství. Církev oficiálně zakázala chirurgii ediktem Ecclesia abhorret sanguine (Církev se hrozí styku s krví). Chirurgii proto vykonávali lazebníci, holiči a kati. Další omezení přišla pro židovské lékaře a bylo zakázáno studium knih nekatolických autorů, s výjimkou církví uznávaných (Galénos, Avicenna). V této době se začaly zakládat nemocnice (označované hospitium, později hospital, počeštěno špitál) pro nemocné poutníky, staré, chudé a nemocné lidi. V evropských špitálech - na rozdíl od arabských - nebyla zajištěna lékařská péče. Zde se shromažďovali nemocní bez rozdílu nemocí mimo malomocných, pro které byly stavěny zvláštní zařízení (tzv. leprosoria).
1220 papež Honorius III. ustanovil dohledem nad výukou lékařství ve Francii kardinála Conrada. Tento později vydal nařízení, že nikdo nebude považován za lékaře, kdo nepostoupí řádnou výuku pod vedením řádně ustanoveného mistra. Položil základy vzniku lékařských fakult v celé Evropě.
Významnou úlohu zahrály také lékařské školy v jihoitalském Salernu (tzv. schola medica salernitana) a v Montpellier (jižní Francie). Jejich význam spočíval v setkávání lékařů různých oblastí a ve studiu antických a arabských knih (především Avicennovy spisy). Ve 13. a 14. stol byly zakládány univerzity, které napomohly k rozvoji lékařství. Studium na lékařských fakultách spočívalo hlavně ve čtení spisů církví uznávaných autorů (Galénos, Avicenna, Rhazes, někdy Hippokratés). Významnou byla lékařská fakulta v Bologni, kde se vyučovala i chirurgie. Chirurgii také vyučovala Kolej sv. Kosmy a Damiána zřízená cechem pařížských chirurgů.

Hildegarda z Bingenu
německá přírodovědkyně a lékařka (12.století)
Hildegarda pocházela z urozené rodiny. Od dětských let údajně mívala božská vidění. V osmi letech ji rodiče dali do péče kláštera Sv. Disiboda u Bingenu, kde se také ve svých 38 letech stala abatyší benediktínského kláštera. Úřad převzala po smrti Jutty ze Spanheimu, která Hildegardu podporovala a nabádala, aby se svých vidění nebála. Ta v té době ještě nabyla na intenzitě, a Hildegarda o nich začala psát.
Hildegarda během života založila dva nové kláštery. Se svým kázáním procestovala mnoho míst v Německu i jinde v Evropě. Zemřela v požehnaném věku 81 let v Rupertsbergu.
 V katolické církvi je považovaná za svatou, i když formálně proces kanonizace neproběhl. Koncem 16. století byla zapsaná do oficiálního seznamu svatých.

Ján Jesenius
Pocházel po otci z uherského zemanského rodu ze Slovenska. Získal doktorát z medicíny za spis O onemocnění žluči při třídenní zimnici
Po studiích Jessenius krátce působil v rodné Vratislavi jako lékař, brzy se však stal osobním lékařem saského kurfiřta v Drážďanech. Za svého působení značně pozvedl úroveň wittenbergské lékařské školy.
V r.1600 Jessenius navštívil Prahu, kde  provedl na těle odsouzeného oběšence první veřejnou pitvu v českých zemích. Pitva byla přijata velmi rozporuplně. Odbornou veřejností nadšeně, laiky byl odsouzen.
Po roce se přestěhoval do Prahy. Zde působil  jako osobní lékař císaře Rudolfa II.. Udržoval si řadu kontaktů jak na dvoře, tak i na pražské akademii. Roku 1608 vstoupil do služeb císařova bratra, uherského krále Matyáše.
Jessenius byl pro svou protestantskou orientaci, proslulost a politické zkušenosti zvolen rektorem Karlovy univerzity, která byla v té době ve správě protestantských stavů. Jako hlava univerzity těsně spjaté se stavovskou opoziční politikou se stal i jednou z vedoucích osobností pozdějšího protihabsburského povstáni.



Poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí


Poslední dva roky svého života se Jessenius věnoval univerzitnímu životu a své rektorské práci. Z osobních důvodů složil svůj rektorský úřad.
Po bitvě na Bílé hoře a potlačení stavovského povstáníí byl Jessenius jako jedna z vedoucích osobností obviněn z urážky majestátu. Na císařův příkaz byl zatčen a poté popraven.Na Staroměstském náměstí  mu kat Jan Mydlář nejprve vyříznul jazyk a poté sťal. Jeho tělo bylo po exekuci odvezeno k Horské bráně (dnes Hybernská ulice) , zde byl rozčtvrcen a vpleten do kola. Jeho hlava s kusem jazyka byla spolu s hlavami dalších jedenácti českých pánů vystavena pro výstrahu na tribuně Staroměstské věže po dobu deseti let, kdy byla potají sejmuta a pohřbena neznámo kde. Zbylé ostatky Jesseniova těla nebyly nikdy nalezeny.


Soutěž - románská kultura

15. listopadu 2010 v 17:51 7.třída
Určete prvky románského stavitelství:
1)
mm
2)
sdružené okno
3)
ov
Urči konkrétní stavby:

4)
znojmo
5)
most
6)
Pisa
7)
kostelík
8)
Říp
9)
bazilika

Podzim 2010

13. listopadu 2010 v 13:56 Foto- galerie


babí léto

Babí léto


liška
Moje první liška

pampelišky
Pampeliška

os
Osamělá


nad

Nad Libňatovem


str

Strniště

k

Oblíbené taneční scény z filmů

11. listopadu 2010 v 18:48 | if |  Dance
Mr.and Mrs.Smith:



Angelina Jolie a Brad Pitt - Mondo Bondo Dance


Tango

Take the lead:


Antonio Banderas - Tango

Step up 2:


final dance

Zorro:



Paso doble

Shall We Dance?



Make it happen:






Step up:


Hospodářství v době národního obrození

8. listopadu 2010 v 18:01 | if |  8.třída
Český kapitál nedostatečný ( teprve vznikající národní uvědomění, nedostatek finančních prostředků pro podnikání, nízké sebevědomí) - spíše němečtí podnikatelé:

1) manufakturní výroba


rozvoj za osvícenského absolutismu, ale první manufaktura v Horním Litvínově v roce 1715
- textilka
m
sklad s vlnou
m
přádelna
m
soukenická manufaktura v Horním Litvínově - rod Valdštejnů


hs

porcelánka - manufaktura v Horním Slavkově

asklo


m
dodnes funkční manufaktura - papírna ve Velkých Losinách



2) průmyslová výroba


textilní průmysl - V Čechy, Liberec
strojírenský průmysl - Plzeň, Praha, Brno
sklářský průmysl - S Čechy
hutě - Vítkovice, Kladno


pl
Valdštejnské strojírny v Plzni





3) rozvoj dopravy


* železniční doprava

Novověk : 17. - 18. století

6. listopadu 2010 v 18:16 | if |  Testování znalostí
Dějepisný test                                                                               17.-18. století

1.    K  letopočtům připiš událost:


1713
1776
1781
1683
1783
1526
1620
1814


2.    Připiš správné pojmy:

neomezená vláda 1 panovníka
neomezená vláda1 panovníka prasazující reformy shora
proces zavádění parních srojů do výroby
zavádění němčiny do úřadů a škol
snaha obnovit moc katolické církve
strojová velkovýroba
proces utváření novodobého českého národa
umělecký směr 17. až 18.století



3.    Ke jménu připiš obor (dílo) a stát:

G.Washington
J.Watt
Josef II.
Josef Božek

Národní obrození

2. listopadu 2010 v 19:34 8.třída

Národní obrození


konec 18.století - polovina 19.století

= proces vzniku novodobého českého národa na základě jazyka, historie a tradic


Proč?
Vlivem germanizace mizela čeština z úřadů, ze škol (středních, vysokých), z kultury a byla nahrazována němčinou.
Vhodné podmínky pro vznik NO v době osvícenského absolutismu - modernizace společnosti, uvolnění poměrů (1781).

Průběh:

1) formování moderního českého jazyka
     Josef Dobrovský (slovník německo-český) - jezuita, kněz, učitel v rodině hraběte Nostice


jd

     Josef Jungmann (slovník česko-německý) - učitel
jj

 

 

2) šíření češtiny :

a) nakladatelství českých knih - Česká expedice v Praze (knihy + noviny)

gd
Václav Matěj Kramerius
če

ck
Krameriovy c.k.pražské poštovské noviny
 
b) divadlo
       
Josef Kajetán Tyl - dramatik (Strakonický dudák, Fidlovačka)


jkt

 
 Václav Matěj Kopecký - loutkové divadlo
k



 bratři Thámové - kočovné divadlo


sd

sd
Bouda - dřevěné divadlo v Praze
Stavovské divadlo (Nosticovo) - česká představení
 
c) knihy - spisovatelé
 Božena Němcová (lidová slovesnost, národní motivy) Babička
  K.H.Mácha  (zakladatel moderní poezie)  Máj




       

K.J.Erben (lidová slovesnost) Kytice
 
 

 
3) česká historie

    František Palacký - Dějiny národa českého v Čechách a Moravě do r.1526


fp


4) česká věda

    J.E.Purkyně - buněčná teorie

jep

b

 K.Šternberk (sbírka fosílií, botanická zahrada)
 J.Presl (přírodovědná terminologie)

J.G.Mendel (zakladatel genetiky)
m
m

 

 
.

layout by anuss. │copyright (c)
optimalizováno pro mozzilu