Francie v 18.století

22. listopadu 2010 v 13:24 |  8.třída
Francouzskou korunu získal protestantský rod Bourbonů po vymření mužských členů starší kapetovské větve Valois v roce 1589.
Prvních pět let však probíhala občanská válka s katolickou opozicí. V roce 1593 učinil Jindřich Navarrský kompromis a přestoupil na katolickou víru. O rok později se stal prvním králem Francie z rodu Bourbonů.



znak vládnoucího rodu Bourbonů
rodokmen rodu
Ludvík XIII.
kardinál Richelieu
Ludvík XIV.

Králem se stal už ve 4 letech, když zemřel jeho otec Ludvík XIII. Vládl dlouhých 72 let (zemřel roku 1715), což je nejdéle nejen ve Francii, ale i v Evropě. Jen pro srovnání, náš František Josef I. vládl "pouhých" 68 let.

Protože si Ludvík jako svůj emblém zvolil slunce, začalo se mu říkat Král Slunce. Miloval zlato, umění a ženy.

podpis Ludvíka XIV.
jezdecká socha Ludvíka XIV. ve Versailles


video o Ludvíku XIV.(omluvte chyby- faktografické i gramatické)

Versailles



z filmu Vatel (2000)

François Vatel, původním jménem Fritz Karl Watel (1631- 24. dubna 1671) je profesně zařazován jako pâtissier-traiteur (ten, kdo pořádá hostiny a ovládá i cukrářské řemeslo). Působil na zámku Chantilly u prince de Condé.
21. dubna 1671 Condé oficiálně pozval krále a večer 23. dubna začala velká třídenní slavnost (od čtvrtečního do nedělního večera) čítající tři bankety pro krále a 3 tisíce osob, včetně 600 dvořanů a jejich sloužících.
V pátek 24. dubna nastaly skutečné potíže. Vatelova fantasie byla limitována náboženským zákazem podávat v tento den maso, plánoval tedy velkou hostinu z mořských specialit. Objednávku učinil v mnoha různých přístavech, ale když ve 4 hodiny ráno přijela první dodávka ryb, došlo k osudnému nedorozumění. Muž, který přivezl jen tuto drobnou zásilku plodů moře neporozumněl Vatelově otázce kolik zásilek je ještě na cestě. Předpokládajíc, že se jedná jen o přístav z nějž přijel, odpověděl, že na cestě není už žádná. Na to se Vatel vzálil do svého pokoje, kde jej našli v louži vlastní krve.Patrně si vlastním mečem opřeným o dveře probodnul srdce.
Ludvík XV.

nejslavnější milenka Ludvíka XVI. - madame de Pompadour

14. září 1745 byla Jeane-Antoinetta, nově markýza de Pompadour, konečně oficiálně představena u královského dvora. Královna ji přijala kupodivu velmi vlídně, ale během ceremoniálu došlo k drobnému problému, když za odcházející markýzou de Pompadour vyplázl králův syn jazyk, aby dal najevo svůj odpor k otcově milence. Za tento prohřešek se jí pak musel samozřejmě omluvit, což bylo pro hrdého dauphina dost potupné.
Markýza de Pompadour žila od této chvíle ve velkém bytě ve druhém patře paláce ve Versailles. Nadále se věnovala svým oblíbeným činnostem, zpěvu, tanci, herectví a četbě, navštěvovala divadla a salóny.
Markýza de Pompadour získala za svůj život značné jmění. Kromě panství a zámku Pompadour jí král věnoval i zámeček Crécy v Normandii, na jehož zvelebení vynaložila své vlastní peníze a později jej nechala k užívání svému otci. Aktivně se věnovala také výtvarnému umění. Malovala, vyráběla šperky, věnovala se kovorytectví, vyřezávání do dřeva a tiskařství.

Markýza de Pompadour také finančně podporovala vydávání slavné Encyklopedie, třebaže se tím vystavovala hrozbě královy nemilosti, který měl k tomuto projektu velkou nedůvěru. Nejen finanční pomoc nabídla často i svým přátelům z řad umělců - mezi její oblíbence patřil třeba Voltaire nebo Jean Jacques Rousseau.
Markýza rovněž přesvědčila krále, aby investoval do nepříliš úspěšné porcelánky ve Vincennes, která se později přestěhovala do Sèvres, a postupem času se z ní stala světoznámá výrobna značkového, vysoce kvalitního porcelánu. Památkou na markýzu dodnes zůstává název sytě světle růžové barvy na barvení porcelánu známé jako rose Pompadour.


Po celých devatenáct let, kdy žila markýza de Pompadour ve Versailles, se musela potýkat s řadou intrik. Mnozí dvořané jí nikdy neodpustili její nízký společenský původ a také vliv, který měla na krále. Pohrdání pociťovala i ze strany královy rodiny. Přesto dokázala tuto nepřízeň osudu zvládat a po celou dobu svého života ve Versailles byla nejbližší přítelkyní Ludvíka XV. Jejich milenecký poměr skončil zřejmě někdy kolem roku 1750, jelikož tehdy ji král veřejně označil za "chladnou". V tom období také trpěla častými gynekologickými zdravotními problémy, což mileneckému vztahu také neprospělo. Král začal vyhledávat milostná dobrodružství s jinými dámami u dvora, ale markýza se tím příliš neznepokojovala. I přesto, že už s králem neudržovala fyzicky milostný poměr, zůstávala i nadále jeho nejbližší důvěrnicí. V roce 1754 se dožila hned několika tragických událostí. 15. 6. zemřela její milovaná dcera Alexandrina a o deset dní později otec Francois Poisson. Po dceřině a otcově smrti se její zdravotní stav zhoršil, trpěla bušením srdce, závratěmi a také psychicky na tom nebyla nejlépe. Začala se více věnovat náboženskému životu, postila se a na svém sídle v Crécy založila nemocnici s lékárnou.

Zasahovala do diplomatických jednání během sedmileté války, měla vliv na to, že francouzské armádě velel její přítel princ de Soubise, iniciovala tajná setkání francouzských a rakouských diplomatů. Vina za veškeré válečné neúspěchy a finanční krize pramenící z vedení války byla lidem dávána právě jí, což ji velmi trápilo. Až takový vliv na tehdejší politické události opravdu neměla a nenávist běžných Francouzů vůči ní byla přehnaná.

29. února 1764 ji na zámku Choisy postihla těžká migréna. Dostala vysokou horečku a zápal plic. V březnu se její stav zlepšil. 7. dubna se vrátila do Versailles a v chladném a vlhkém počasí dostala další záchvaty kašle. 13. dubna ji naposledy navštívil Ludvík XV. Zemřela o dva dny později 15. dubna 1764 ve věku 42 let. Protože ve Versailles bylo dovoleno zemřít jen osobám z královského rodu, bylo tělo mrtvé markýzy převezeno do jejího domu v Paříži. Krále její smrt těžce zasáhla a několik dní se ani nepokusil vykonávat své úřední povinnosti. 17. dubna proběhl v kostele Matky Boží ve Versailles pohřební obřad, který byl na králův příkaz proveden s poctami, které náleží vévodkyni. Po obřadu, za tmy, se pohřební průvod znovu seřadil a doprovodil markýzu na poslední cestě do pařížského kláštera kapucínek na náměstí Vendôme, kde byla pohřbena do hrobky, ve které už ležely její dcera a matka. Tato hrobka byla později za Velké francouzské revoluce poničena a v moderní době zcela zničena. Ostatky markýzy de Pompadour dnes leží někde pod rue de la Paix.


krátké video z filmu o markýze de Pompadour

manufaktura na výrobu gobelínů

Roku 1662 založil francouzký král Ludvík XIV. na místě dílen středověkých barvířů látek manufakturu rodiny Gobelinkových ("goblénové"), která svým jménem dala název výrobkům. Název se rozšířil dál po Evropě.


Politika Bourbonů

* podpora podnikání

- zakládání manufaktur - státní (výroba luxusního zboží - gobelíny, parfémy, punčochy,...)
- rozvoj obchodu díky merkantilismu (důraz na vývoz - ministr financí Colbert)
- zakládání kolonií (Kanada, Luisiana, Indočína, Antily,...)

* absolutismus

- Ludvík XIII. a XIV. = Král Slunce

* katolické náboženství ( vláda kardinálů - Richelieu, Mazarin)

* zavedení byrokracie - omezení moci šlechty



kolonie Francie (světlá modrá období 18.století, tmavá pozdější doba)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama
.

layout by anuss. │copyright (c)
optimalizováno pro mozzilu