Rytířská kultura

29. listopadu 2010 v 19:22 |  7.třída




Rytíř
(z němčiny Ritte r = jezdec) je označení středověkého bojovníka - obrněného jezdce, středověkého válečníka šlechtického původu, který bojoval převážně na koni. Ve vrcholném středověku byl každý rytíř automaticky šlechticem, ale ne každý šlechtic rytířem, protože k pasování na rytíře byla potřeba, aspoň v prvních obdobích, prokázat statečnost a věrnost.

r

Oblékal se do těžké kovové zbroje, jež se skládala z brnění, přilby a štítu. Jeho hlavními zbraněmi byl meč a dlouhé kopí, mimo to se často používaly zbraně jako sekera, kladivo či palcát.

z

Těžkooděná jízda představovala elitu a ve většině bitev i rozhodující sílu středověkého vojska.
Rytířův nejcennější majetek byl kůň. Nesl ho jak do bitev a válek, ale i při turnajích a kláních. Jeho válečný oř byl těžce obrněn jako rytíř a často musel nést váhu více než 100 kg.

r

Rytíř měl 3 typy koní;
válečný (na kterém bojoval a účastnil se klání)
jezdecký (na kterém se pohyboval ve volném čase)
soumar (na kterém nosil svůj osobní majetek).
Bohatí rytíři a feudálové pak ještě vlastnili výstavní koně, určené především pro přehlídky a slavnosti, do bojů však na nich nejezdili.
Rytířem se mohl stát výlučně mladý muž. Zpočátku se od něj nevyžadoval urozený původ, později se však stal základní podmínkou.
Šlechtičtí synkové byli pro rytířství vychováváni již od dětství. Jako pážata a panoši sloužili významným šlechticům, a seznamovali se tak se zásadami života rytíře. Cvičili se také v zacházení se zbraní a v boji. Teprve když prokázali odvahu a statečnost ve válce, mohli být pasováni na rytíře. Zpravidla se tak stalo po první bitvě, které se budoucí rytíři mohli zúčastnit již ve věku kolem patnácti let. Později věk pasovaných jinochů stoupal.
Rytíře pasoval panovník nebo jeho zástupce. V raném středověku ale mohl rytíře pasovat kterýkoliv jiný rytíř.
Své bojové dovednosti cvičili rytíři v rytířských turnajích (vítěz si ponechával zbroj).




Sedm rytířských dovedností:
1) Boj mečem, dýkou, kopím a sekyrou
2) Lukostřelba
3) Tanec
4) Jízda na koni
5) Hra v šachy
6) Plavání
7) Skládání veršů a písní

Obřad pasování

Mladý bojovník před tím, kdo ho pasoval, poklekl a přednesl předepsanou přísahu. Poté ho pasující lehce udeřil plochou stranou meče na obě ramena a předal přilbu, štít, ostruhy a připnul mu pás s mečem jako odznak rytířství (odtud pochází výraz pasování). Rytířská privilegia jsou např. vlastnictví dědičných pozemků, účastnili se volby panovníka, byli oslovování statečný rytíři atd.

pas

Mravní zásady rytíře:

  • statečnost, tedy schopnost dokázat fyzickou sílu a odvahu v boji.
  • věrnost pánovi, dodržování lenních slibů, spolupráce v boji.loajalita
  • štědrost, rytíř opovrhuje bohatstvím, odmítá je hromadit a záměrně plýtvá penězi
  • zdvořilost, tedy způsoby dvorsky vychovaného rytíře, ohleduplného k ženám
Web věnovaný životu ve středověkém českém státě v době knížecí s námětem pro výrobu dobového oblečení zde.






 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama
.

layout by anuss. │copyright (c)
optimalizováno pro mozzilu